Jdi na obsah Jdi na menu
 


BLOGY

Dominikánský dvůr v Praze 4 - Braníku

Uprostřed staré části Braníka v Praze 4 stojí poměrně rozsáhlá barokní stavba č. p. 44.Jedná se o areál bývalého Dominikánského dvora z konce 17. století. Z původních čtyř křídel se do současnosti dochovaly tři, včetně zvonice z roku 1761. Původně sloužil tento objekt pro mnichy řádu a pivovar. V přízemí je kaple sv. Kříže. Momentálně jsou v něm čtyři sklady a veřejnosti je nepřístupný. Je částečně využíván městskou částí Praha 4, která tuto stavbu spravuje a je v majetku hl. města Prahy.Ve 30 letech 20. století mělo dle regulačního plánu dojít k demolici tohoto objektu, ke které s ohledem na památkový zájem o stavbu, naštěstí nedošlo. Areál však nebyl opravován a dnes je ve velmi špatném technickém stavu. Od roku 1990 proběhlo několik "vln" zájmu o tento objekt, byly vypracovány různé studie a plány, ale po čase vždy snahy narazily na nějakou překážku a zájem se opět tiše vytratil. Dvůr je zajímavý jako celek, představuje významnou kulturní a technickou památku s vysokou urbanistickou hodnotou pro území Braníka. Některé jeho části jsou až 350 let staré. Asi nejcennější částí je rohová věž s kaplí a venkovním reliéfem. Celý areál je od roku 1964 památkově chráněn. To je na jednu stranu dobře a tato ochrana asi přispěla i k tomu, že zůstal do dnešního dne zachován. Na druhou stranu bude složitější a pravděpodobně i dražší obnova, která byla vyčíslena na více než 180 milionů korun. U historických objektů nejde pochopitelně bourat a přestavovat tak relativně jednoduše, jako u jiných nechráněných staveb. Je nutné brát ohled i na to, že při opravě si bude Praha 4 chtít nechat část prostor na všeobecně prospěšné aktivity typu informačního centra, služebnu městské policie apod. Na základě rozhodnutí Rady MČ Praha 4 ze dne 18. října 2007 vznikla komise, která během roku 2008 ve výběrovém řízení vybrala firmu TCP - Vidoule, a.s., která by tento objekt měla zrekonstruovat a zřídit v něm Vysokou školu památkové péče a konzervace. Záměrem tohoto investora je, aby Městská část Praha 4 mohla ovlivňovat využití areálu vysoké školy i pro širší veřejnost, ať již pro kulturní akce, přednáškovou či výstavní činnost, tak pro pořádání vzdělávacích kursů, prezentaci činnosti restaurátorských ateliérů apod. Umístění vysoké školy do areálu se také z hlediska funkčnosti a významu objektu jeví jako velmi vhodné. Citlivá rekonstrukce s plánovanou dostavbou chybějícího křídla, která by měla uzavřít celý areál, by alespoň zčásti zacelila nevhodné zásahy z minulých let a vrátila by areálu bývalou architektonickou hodnotu. Odborným garantem projektu nové vysoké školy je Jan Vojta, bývalý rektor Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli. Ten by se podle ředitele TCP – Vidoule, a.s. MGR Jana Choděry měl stát i rektorem nové školy.
V současné době ale rekonstrukce stále ještě nezačala. Smlouva s firmou TCP – Vidoule, a.s. Radnice zatím nepodepsala. Situace se podle starosty Prahy 4 Pavla Horálka ( ODS ) dostala do slepé uličky, hledá se způsob, jak by investor vložil prostředky do majetku městské části. Podle Horálka v současné době není jasné, zda se projekt podaří vůbec uskutečnit. Městská část nemá dostatek peněz na to, aby chátrající památku opravila z vlastních prostředků. Opravu by proto měla zajistit společnost TCP - Vidoule, a.s. jejímž většinovým vlastníkem je hlavní město Praha. Společnost by zaplatila rekonstrukci, Dominikánský dvůr by ale zůstal v majetku městské části a investorovi by objekt pronajala. Pokud se nepodaří tento projekt realizovat, městská část bude uvažovat o zrušení soutěže a vyhlášení nové. Není ale jisté, že by se pak podařilo sehnat investora, který by v památce zřídil plánovanou školu.
"Pokud to nebude škola, pak se obávám, že vyhraje záměr typu hotel nebo byty. To by nám bylo líto. Museli bychom zvážit, jestli touto cestou vůbec jít," poznamenal starosta Horálek.

Ivan Sochor

 člen VV Prahy 4 a odborné komise pro sport a kulturu

20 let po revoluci...

 

Když jsem doma nedávno uklízel, objevil jsem staré noviny. Na tom by nebylo u mě nic divného, ten kdo mně zná ví, že noviny vyhazuji nerad a mám doma archiv, který by mi v leckteré instituci záviděli. Tyhle však měli v záhlaví datum 17. listopad 1989. Začetl jsem se do nich a zjišťoval, co všechno se u nás změnilo. Bylo mi v té pohnuté době čerstvých osmnáct.

Jak ubíhaly léta a politiku jsem se zájmem sledoval, zjišťoval jsem, že osobností v ní ubývá a hromadí se nejen skandály, ale také počet tragikomických postav naší politické scény. Uvažoval jsem, jak je možné, že strany, které produkují lháře a prospěcháře mohou znovu a znovu uspět ve volbách. Věděl jsem, že je to špatně a uvažoval, jak to změnit. Každá strana, která se mi zdála slušná, mně však po nějaké době zklamala.

Věci veřejné jsem zaregistroval poté, když začaly působit v zastupitelstvu na Praze 1. Zanícenost s jakou bojovaly s ODS, která měla v pravicové Praze v podstatě monopol a také se tak chovala, mi přišla velice sympatická. Fandil jsem jim a doufal, že mně nezklamou. Mezitím se po vzestupu lidí, jako Paroubek, Rath, Bém, nebo Richter stala situace tak zoufalá, že jsem se rozhodl být aktivní. Začal jsem spolupracovat s Věcmi veřejnými, navštěvovat jejich Akademii a entuziasmus s jakým tam přednášeli Kateřina Klasnová, Kristýna Kočí a další, mně nakazil. Momentálně se angažuji v komunální politice Prahy 4 a jsem rád, že i v našem klubu jsou lidé, kteří chtějí opravdu něco změnit a nejde jim o koryta. A změnit je opravdu co. Radnice Prahy 4 ovládaná po dlouhá léta ODS nám ve svém časopise s názvem Tučňák líčí, jak náš obvod jen kvete. Časopis je vydáván radnicí, takže ODS vlastně má svůj stranický časopis za naše peníze. Skutečnost ovšem není tak růžová. Hospodaření radnice je nepřehledné, v obvodech vznikají podivné stavby, stává se z něj obrovská administrativní zóna zahlcená auty. Podezřelé machinace s pozemky, rozprodej majetku a zadlužení jsou znamením, že je potřeba udělat na radnici průvan a vyhnat z ní „tučňáky“.

Náš klub Věci veřejné Praha 4 má vypracovaný program, který může pomoci zkvalitnit život v našich obvodech. Vycházíme navíc z původní stranické ideje a to zapojit do dění na radnici všechny občany, kteří o to mají zájem, ptát se jich v anketách na jejich názory a nerozhodovat o nich za zavřenými dveřmi. Já osobně studuji na Vysoké škole právní specializaci ve veřejné správě, zajímám se o kulturu a sociální politiku. Na téma trend stárnutí populace mám rozpracovanou bakalářskou práci a sleduji vývoj v dané oblasti. Slyšel jsem výroky Jany Bobošíkové, která neúnavně kandiduje všude, kde se dá. Její výrok, že je málo míst v domovech pro seniory je pouze populistický výkřik do tmy. Myslím, že není vhodné za každou cenu budovat "stařecká ghetta", která se budou s narůstajícím počtem seniorů rozšiřovat. Lidé by měli podzim života prožít v přirozeném prostředí svého vlastního domova, kde je mohou navštěvovat sociální pracovníci a zajímat se o jejich problémy, pomáhat jim žít aktivní život, aby nemuseli pouze čekat na smrt. Důležité jsou také podmínky těchto sociálních pracovníků, kteří svou práci dělají za minimální mzdu a musí navíc čelit kilogramům předpisů a směrnic, které na ně hrnou úředníci ministerstva.

Abychom současnou politickou reprezentaci na radnici jenom nekritizovali, je nutné říci, že několik dobrých iniciativ v sociální, ale i kulturní oblasti se již zrodilo. Na tyto bychom určitě navázali a dále vylepšili. Rádi bychom spolupracovali s každým, komu jde skutečně o zkvalitnění života v Praze 4. „Tučňáky“, kteří se zajímají hlavně o zakázky pro firmy svoje a svých známých, na radnici nechceme.

Štefan Baláž

člen odborné komise pro sociální politiku klubu VV Praha 4